Category Archives: Názvosloví víceprvkových sloučenin

Názvosloví bezkyslíkatých solí

Telluridy

  • vznikají nahrazením dvou atomů vodíku v molekule kyseliny tellurovodíkové či tellanu H2Te = proto mají ox. č. II-
  • Ag2Te = tellurid stříbrný
  • BaTe = tellurid barnatý
  • As2Te= tellurid arsenitý
  • Hydrogentelluridy
    • jde o tříprvkové sloučeniny, které ve své struktuře obsahují hydrogentelluridovou f-ční skupinu HTe-
    • vznikají tedy podobně jako telluridy, ox. č. hydrogentelluridové skupiny je I-
    • LiHTe = hydrogentellurid lithný
    • NaHTe = hydrogentellurid sodný

Selenidy

  • dvouprvkové sloučeniny selenu s elektropozitivními prvky
  • obsahují selenidový anion Se2- ; vznikají nahrazením dvou atomů vodíku v molekule selenovodíkové či selanu H2Se = proto mají ox. č. II-
    • Na2Se = selenid sodný
    • CdSe = selenid kademnatý
    • Al2Se= selenid hlinitý
    • Hydrogenselenidy
      • odvozený od Hse- = ox. č. I-
      • NaHSe = hydrogenselenid sodný
      • LiHSe = hydrogenselenid lithný

Kyanidy

  • tříprvkové sloučeniny, které ve struktuře obsahují kyanidovou skupinu CN- = ox. č. I-
  • vznikají odtržením vodíku z HCN (kys. kyanovodíkové, kyanovodíku)
    • KCN = kyanid draselný
    • Ca(CN)= kyanid vápenatý
    • NH4CN = kyanid amonný

Azidy

  • binární sloučeniny dusíku s elektropozitivními prvky: anion N3-
  • vznikají odtržením 1 atomu vodíku z kyseliny azidovodíkové nebo azoimidu HN3
  • pro mají vždy ox. č. I- : (N3)I-
    • NaN= azid sodný
    • Pb(N3)2  = azid olovnatý
    • KN= azid draselný

Zdroj: http://www.nazvoslovi.cz/studium/dalsi_soli_bezkyslikatych_kyselin

Názvosloví hydroxidů

  • jedná se o tříprvkové sloučeniny, které obsahují aniontovou skupinu OH
  • náboj hydroxidové skupiny (OH) je 1-  = proto, že kyslík má vždy ox. č. -II a vodík +I
  • podobně jako oxidy vznikají odtržením 1 atomu vodíku z molekuly vody
  • maximální oxidační číslo atomu třetího prvku (kterým je nejčastěji kov), je v těchto sloučeninách IV+.
  • počet hydroxidových skupin je tedy totožný s ox. č. třetího prvku
  • příklady všech čtyř možných typů hydroxidů:
    • ox. č. prvku M = I: KOH = hydroxid draselný
    • ox. č. prvku M = II: Ba(OH)= hydroxid barnatý
    • ox. č. prvku M = III: Al(OH)3 = hydroxid hlinitý
    • ox. č. prvku M = IV: Sn(OH)4 = hydroxid cíničitý
  • pojmenování hydroxidu, známe-li vzorec:
    • NaOH = skupina OH- má náboj 1-. Proto sodík musí mít náboj 1+, což nám udává koncovku -ný pro sodík. Bude se tedy jednat o hydroxid sodný.
  • známe název hydroxidu, chceme vytvořit vzorec:
    • hydroxid železitý = víme, že se sloučenina bude skládat z Fe a OH. Koncovka -itý je koncovkou typickou pro ox. č. III. Pokud máme Fe s ox. číslem +III, pak se tomuto počtu musí rovnat i počet hydroxidových skupin, aby byl výsledný náboj molekuly neutrální. Proto bude vzorec FeIII(OH)-3.

Zdroje:

  • http://www.nazvoslovi.cz/studium/hydroxidy
  • http://aristoteles.cz/chemie/chemicke_nazvoslovi/hydroxidy/hydroxidy-nazvoslovi.php

Názvosloví bezkyslíkatých kyselin

  • kyseliny jsou látky, které mají schopnost ve vodném prostředí odštěpit H+
  • některé binární sloučeniny vodíku mají své vodné roztoky = bezkyslíkaté kyseliny
  • jejich názvy se skládají ze slova kyselina + názvu sloučeniny nekovu s vodíkem, a přidáním přípony -ová (neoznačuje zde ox. č. VI+); nebo mají i triviální názvy
  • vzorce těchto kyselin se shodují se vzorci původních sloučenin nekovů s vodíkem
  • dělí se na 2 velké podskupiny – halogenovodíky a kyselinami VI.A skupiny:
  • Halogenovodíky
    • sloučeniny vodíku s halogenovým prvkem, ty mají vždy ox. č. -I
    • proto je obecný vzorec halogenovodíků HIX-I
    • HF = fluorovodík (kyselina fluorovodíková)
    • HCl = chlorovodík (kyselina chlorovodíková)
    • HBr = bromovodík (kyselina bromovodíková)
    • HI = jodovodík (kyselina jodovodíková)
  • Kyseliny VI. A skupiny
    • sloučeniny vodíku s chalkogenem – ty mají vždy ox. č. -II
    • proto je obecný vzorec bezkyslíkatých kyselin VI. A skupiny H2X-II
    • H2S = sulfan (sirovodík, kyselina sirovodíková)
    • H2Se = selan
    • H2Te = telan
  • ostatní:
    • HCN = kyanovodík (kyselina kyanovodíková) – kyanoskupina CN má ox. č. -I
    • HN= azidovodík (azoimid, kyselina azidovodíková) – dusík je prvek V. A skupiny a v této sloučenině má ox. č. -III

 

Zdroje:

  • http://www.nazvoslovi.cz/studium/bezkyslikate_kyseliny
  • http://www.aristoteles.cz/chemie/chemicke_nazvoslovi/kyseliny/bezkyslikate-kyseliny-nazvoslovi.php

Názvosloví kyslíkatých kyselin

  • tříprvkové sloučeniny kyslíku, vodíku a dalšího, většinou nekovového prvku
  • kyslík má jako vždy ox. č. -II a vodík +I
  • pojmenování kyslíkaté kyseliny na základě znalosti jejího vzorce:
    • HNO= dosadíme si ox. č. vodíku (+I) a kyslíku (-II) – to vynásobíme počtem atomů (2), celkem je tedy součin záporných ox. č. -4 a proto součet součinů kladných ox. č. musí být roven 4. Dusík proto bude mít ox. č. III, z čehož lze soudit, že se jedná o kyselinu dusitou.
  • vytvoření vzorce z názvu sloučeniny:
    • kyselina dusičná = jde o sloučeninu z vodíku, dusíku a kyslíku: H N O. Oxidační číslo vodíku je vždy +I, kyslíku -II a dusík má v tomto případě V (koncovka -ičná). Součet součinů kladných ox. č. je tedy 6 a proto i součin záporných ox. č. musí být -6. Kyselina dusičná proto má vzorec HNO3.
  • atypické kyseliny:
    • H3PO= kyselina fosforečná
    • H3AsO4= kyselina arseničná
    • H3NbO= kyselina niobičná
  • zjednodušený postup tvorby vzorců kyslíkatých kyselin:
    • tvorba kyslíkatých kyselin je základem tvorby názvosloví a často je třeba se naučit sestavit kyseliny co nejrychleji – velmi dobře se mi osvědčila jednoduchá pomůcka, která se odvíjí od názvu kyselin a určuje počty vodíkových a kyslíkových atomů:
    • např. kyselina uhličitá = 
      • koncovka -ičitá je 4. typem koncovky chemických sloučenin, které jsme se učili už např. pro oxidy – viz tabulka:
        • 1. – ný (á)
        • 2. – natý (á)
        • 3. – itý (á)
        • 4. – ičitý (á)
        • 5. – ičný/ečný (á)
        • 6. – ový (á)
        • 7. – istý (á)
        • 8. – ičelý (á)
      • víme tedy, že se jedná o 4. typ kyseliny = 4. typ poměru počtu vodíkových a kyslíkových atomů – tato tabulka je jednoduchá, zvyšuje se vždy ob jeden řádek – stačí si tedy pouze zapamatovat, že kyseliny 1. typu mají poměr 1:1 a kyseliny 2. typu mají poměr 2:2
        • 1. 1:1      (např. HClO, kys. chlorná)
        • 2. 2:2       (např. H2PbO2, kys. olovnatá)
        • 3. 1:2      (např. HNO2 , kys. dusitá)
        • 4. 2:3       (např. H2CO3, kys. uhličitá)
        • 5. 1:3      (např. HNO3   , kys. dusičná)
        • 6. 2:4       (např. H2SO4, kys. sírová)
        • 7. 1:4      (např. HIO4, kys. jodistá)
        • 8. 2:5       (např. H2OsO5, kys. osmičelá)
      • naše kyselina uhličitá tedy bude mít vzorec H2CO3  :-)

Zdroje:

  • http://www.nazvoslovi.cz/studium/kyslikate_kyseliny
  • http://www.aristoteles.cz/chemie/chemicke_nazvoslovi/kyseliny/kyslikate-kyseliny-nazvoslovi.php